0
Košík
Žádné produkty v košíku.

KONTAKT

Kde nás najdete

Slezská 69
120 00 Praha 2

Moje specializace

Chci lidem hlavně pomoct. Sama moc dobře vím, jaké to, když Vám nikdo neumí anebo nechce pomoct. Umím dávat věci do souvislostí, tím že nejsem jen “masérka”, nebo jen “trenérka”, vím, jak všechno souvisí se vším. Vždy se snažím odstranit tu skutečnou příčinu dané bolesti, nejen bolest na chvíli utlumit. Najdu tu skutečnou příčinu Vašeho trápení a pomůžu Vám ji odstranit. Respektuji Vaše zdraví a Váš životní styl, nedoporučuji Vám “tlumiče bolestí = léky a ostatní nefunkční řešení”
Trenérství
    Osobní a kondiční trénink
Trenérka atletiky se zaměřením  na techniku běhu
Korekce správného držení těla
     Fyzio a masáže
Fyziotrénink
Fyziomasáže
Baňkování   
Bodyterapie
Poradenství
V oblasti zdravého stravování a výživy,
sportovní výživy, zaměřeno na maximální sportovní výkon a regeneraci
Sportovní příprava
Komplexní sportovní poradenství
Poradenství pro všechny, kteří si neví rady s se svým tělem

Můj příběh

Jmenuji se Pavla, je mi 31 let, sportem žiju už od mala. Veškerý pohyb mě strašně baví a nedovedu si představit, že by tomu bylo jinak. Moje rodina byla sportem naprosto nepolíbená a brala ho jako ztrátu času. Byl to pro mě odmalička boj, prosadit si to, co jsem chtěla. V mých 12 letech nás opustil otec a s mamkou jsme na všechno zůstaly samy. Ke všem zájmům a škole mi přibyla práce doma a na zahradě. Sport pro mě byl únikem z rodiny, která mě v něm nikdy nepodporovala, a stal se její náhradou. Jenomže situace doma už tak neveselá se zhoršila ještě tím, že mamka onemocněla, a na mě to velice podepsalo. Psychické obtíže mě dostaly a výsledkem bylo, že jsem na konci 9. třídy vážila 34 kg. Diagnóza: anorexie. Stopka pro atletiku, tanec, balet, pro všechno. Hrozilo mi, že mě nepustí na střední školu. 

Byla jsem naprosto na dně. Nikdo mě nechápal, měla jsem brutální strach z jídla a všichni na mě jen křičeli. Nikdo mě neposlouchal, bylo mi z každého jídla, tak hrozně zle, že nepřeji nikomu to zažít. Začala jsem studovat, co by mi pomohlo normálně jíst.Trvalo mi 10 let, než jsem se dala zdravotně do pořádku, ale od té doby jsem naprosto zdravá. Bylo mi 16. ani rodina, ani přátelé nebo vzdělání, ale byla to láska k pohybu, která mi dala důvod dál žít. Všechno zlé, je k něčemu dobré a tohle byla perfektní škola. Vážím si každého dne, koukám na svět jinak, protože vím, že zdraví není automatická věc a musíme se o něj starat. A to jak o své fyzické zdraví, tak o své psychické zdraví.

Moje vzdělávání začalo na střední průmyslové škole chemické.  Po střední jsem nastoupila na fyzioterapii na ČVUT v Praze. Srážku s realitou zdravotnického systému mi otevřela oči a začala jsem přistupovat ke studiu jinak. Ve druhém ročníku jsem si potřebovala najít práci, a tak jsem si našla brigádu jako pečovatelka u kvadruplegika. Udělala jsem si ještě masérský kurz a začala masírovat. V průběhu druhého ročníku jsem se ale rozhodla, že studium fyzioterapie ukončím. Nedávalo mi to, co jsem chtěla, a hlavně jsem si uvědomila, že nechci pracovat v českém zdravotnictví.

Rozhodla jsem se vzdělávat jinak, cestou soukromých kurzů a brigád. Kvůli náběhu na karpál z masírování jsem věděla, že živit se jen masírováním nepůjde, a tak jsem nastoupila za přepážku do jedné pojišťovny. Potřebovala jsem stabilní místo a příjem, abych se mohla věnovat dalšímu samostudiu. Prošla jsem mnoha kurzy – trenérské, běžecké, masérské. Vybírali jsem si zaměření a specializaci ke kterým jsem měla nejblíž. Kombinace tréninků, vlastního běhání a práce v pojišťovně mě ale strašně vyčerpávala. Byla jsem vyřízená jak psychicky, tak i fyzicky. Začala jsem pracovat na plný úvazek jako trenérka a masérka.

Spartan Gym mě přivedl k překážkovým závodům (Spartan Race, Predator Race). Závodila jsem celkem dost, nejen na překážkových závodech, ale i na čistě běžeckých, můj sen byl zdolat ultrabest, což se mi několikrát povedlo. Ale! Při přípravě na závod jsem spadla z lezecké stěny a přetrhla si přední křížový vaz v koleni. Tvrdili mi, že si už nikdy nezaběhnu víc, než 10 km, odmítla jsem plastiku křížového vazu a řekla jsem si, že nikdy nedopustím, abych nemohla běhat.

Díky tomu jsem si uvědomila, jak šíleně unavené, přetížené a zdevastované tělo mám kvůli sportu a svému životnímu stylu. Došlo mi, jak významnou roli hraje psychosomatika. Jak moc jsem na sportu závislá a proč. V první řadě jsem musela najít cestu sama k sobě.

Bylinky, čínská medicína, baňkování, regenerace, jóga, různé techniky i terapie. A povedlo se. Koleno se zpevnilo, rozběhala jsem se a začala cvičit úplně od začátku. Moje zranění mě, ale naučilo dívat se na lidské tělo jinak. Není to jen o fyzické stránce. Naše tělo je i duše a psychosomatika hraje zcela zásadní roli. Nejsem klasický diplomovaný fyzioterapeut. Díky svým životním zkušenostem jsem se stala komplexním trenérem, snažím se lidi učit zdravému pohybu, a to ve všech aspektech.

Vím, jaké to je projít si zraněním, být pod obrovským tlakem. Vím, jaké to je být úplně na dně a nemít nikoho, kdo by mi věřil.  Zkušeností mám dost, ale práce na sobě, ta nekončí nikdy.

Naše tělo je to, co jíme, co dýcháme, co pijeme a jak se svým tělem “hýbeme”. Pokud Vás bolí kolena, nehledejte v tom nic složitého, nevymlouvejte se, že jste zkrácení atd, ale přiznejte si, že děláte něco špatně. Špatné držení těla, špatná technika může za to, že Vám to nejde, nebo Vás to bolí. To samé je, když nemůže “zhubnout”, nemůže za to genetika, můžete si za to sami, protože jíte “špatně”, buď málo nebo hodně, nevhodné složení atd. Všechno má svoji skutečnou příčinu a člověk si to nejdřív musí přiznat a chtít s tím něco udělat

 

Vzdělání a praxe

VZDĚLÁNÍ

ZÁKLADNÍ CERTIFIKACE

OSTATNÍ KURZY A ŠKOLENÍ

PROFIL

PRAXE